Stereotyp

16.02.2022

Denně prožívám spoustu různých situací. Od rána v jednom kole a při ulehání do postele probíhá přehrávání celého dne. Výčitky toho, co chci už dlouhou dobu dělat jinak. Jen chtít bohužel nestačí. Jak dlouho ještě bude trvat tenhle ustavičný kolotoč? Nejen případné výčitky, ale i běžný denní stereotyp, život na který si zvykneme a jen žijeme den za dnem tak, jak jsme zvyklí a ani nás nenapadne něco změnit. Ani si vlastně nemusíme uvědomovat, že ve stereotypu žijeme.

Uvědomit si tuhle skutečnost je prvním krokem ke změně a tím to teprve všechno začíná. Dlouhá a těžká cesta, ustavičná práce na sobě a ne vždycky se všechno daří podle našich představ. Hlavní je vytrvat a nepolevit, nevzdávat se za žádných okolností. Přijdou chvíle, kdy nebudeme v ničem vidět smysl. Přijde chvíle, kdy si budeme možná říkat, že to nedokážeme. Pokud se Vám to stane, okamžitě změňte svůj postoj. Proč o sobě pochybujete? Dokázat můžete cokoli si umanete, pokud si teda nepřejete být kvantový fyzik a máte vystudovanou jen základní školu, jelikož to bez řádného studia nelze, uznejte.

Lidé jsou různí a jejich potřeby a problémy jsou u každého také jiné. Mé poznatky vychází ze situací, kterými jsem si prošla a o nichž píšu. Moje poznatky nejsou přesným návodem ani pokud prožíváte stejnou situaci, ale pro ty z vás, kteří chtějí si najdou v mých řádcích inspiraci a to může být posun o další krok vpřed. 

Stereotyp je běžný aspekt našich životů a dostáváme se do něj vcelku rychle aniž bychom si to uvědomovali. Po nějakém čase už se stereotyp stává naším každodenním chlebem, život plyne rychle, ale ne kvalitně tak, jak bychom chtěli. Zvládáme vše, co je potřeba, staráme se o rodinu, uklízíme, chodíme do práce, ale kde jsme my? Snažíme se dělat všechno pro ostatní, aby byli spokojení a sami sebe stavíme na poslední místo. Nikdy nám nezbývá čas věnovat se sobě. Dělat věci, které nás baví a naplňují nám životy. Sami sebe odkláníme stranou a chlácholíme se tím, že až jednou bude čas, tak budeme dělat to a to. Jenže to až nahradí po čase další a další až a nakonec se smutkem v očích a pohledem do zrcadla zjistíme, že je pozdě. Promarnili jsme svůj život a prožili ho úplně jinak, než jsme si představovali. 

Ačkoli je jednodušší nechat se unášet proudem stereotypu, vzepřete se a jděte proti proudu. Vyberte si takovou životní cestu, která vás odmění v podobě různých úspěchů, spokojenosti a zážitků. Vystupte z Vaší komfortní zóny. Je těžké udělat první krok a ještě těžší zůstat na této cestě, ale právě těžké zkoušky nás lidi formují. Formují naši povahu a dodávají nám sílu pro další životní zkoušky, které nás čekají.