Vztahy a komunikace

15.08.2022

Téma vztahů je rozebíráno na mnoha frontách denně. Vztahy jsou tématem, které žijeme všichni každým dnem. Prarodiče, rodiče, sourozenci, manžele, manželky, děti, vnoučátka, přátele, nepřátele, kamarádi, spolupracovníci, spolužáci...

V každé rodině se najde něco, co zdánlivě nefunguje. Lidi běžně tyto rozdílnosti nazývají problémy. Vyprávíte kamarádce, co se u Vás doma zase dělo. Co Vám řekli rodiče, že musíte. Co Vám řekl partner. Pohádali jste se? Necítíte se v určitých vztazích k někomu z rodiny ve své kůži? Cítíte, že je na Vás vyvíjen nějaký tlak? Je toho na Vás moc? 

Nemůžu se zde rozepsat do detailu o všech problémech, které kdo může mít. Ráda bych poukázala na základní věc, kterou je komunikace, vzájemná důvěra, vlídnost, laskavost, pokora, podpora a láska a jak se s tím dá pracovat, abychom se cítili tak, jak chceme, ne tak, jak nás ovlivňuje naše mysl a emoční programy.

Základem vztahů je komunikace. Mluvit se učíme již v ranném dětství. Některé děti mluví již před 1. rokem svého života, jiní mohou začít mluvit až ve 3. letech. Je to různé a závisí to na hodně faktorech. Vnímáme intonaci hlasu maminky a tatínka v různých situacích. Intonací je mnoho. Může být láskyplná, tázací, rozkazující, zakazující, radící, přesvědčující, odmítající, milující. Naše vnitřní spokojenost či nespokojenost se vždy ať si to uvědomujeme nebo ne v naší hlasové intonaci projevuje. Děti jsou jako houby a nasávají všechny komunikační a situační vzorce našeho chování a jednání. Jelikož jsme v tomto prostředí na své rodiče odkázaní, nemůžeme si vybrat zda chceme rodiče vlídné a bezstarostné nebo emočně nevyrovnané a nespokojené. Jen bych ráda zmínila, že ani rodiče za své emoční nespokojenosti nemohou!

Z větší části nás při našem projevu ovlivňuje nejvíce právě naše podvědomí. Emoční vzorce uložené v našem mozku. Pokud nastane nějaká situace, cítíme emoci. Náš mozek si tuto emoci spojí s nějakou uloženou situací (emočním uloženým programem) a vyhodnotí ji. Následně aniž bychom třeba chtěli, se zachováme v dané situaci jak já říkám takzvaně automaticky. Většina z nás  si to může vykládat a vysvětlovala tím, že prostě takový jste. To ale není pravda. Chováte se tak, jak jste byli v dětství naprogramováni aniž byste to mohli ovlivnit.  Je jednodušší omlouvat své chování a přesvědčovat se o tom, že to nejde změnit, že taková prostě jsem, než se zaměřit na sebe a snažit se sama sebe zlepšovat. Můžete patřit i k těm lidem, kterým to nevyhovuje, ale buď s tím nic nedělají nebo nevědí co s tím mají dělat. Jen jsou stále nešťastní a nespokojení.

Na komunikaci musí být minimálně dva. Dva lidé, kteří si jsou vědomi existenci emočních programů a převzatých vzorců chování, komunikují efektivněji. Je to o vnímání sebe a druhého. Díky naprogramování se nějak chováme a díky tomu se nám v našich životech opakují určité podobné situace. Můžeme si myslet, že máme prostě smůlu, nebo mít otevřené srdce a snažit se rozklíčovat, co nám chování druhého člověka k nám má přinést za uvědomění k tomu, abychom určité emoční programy mohli přepsat. Tyto vlohy má každý z nás. Každý může začít zkoumat sám sebe a díky komunikaci s druhými lidmi tzv. léčit sebe. Ve chvíli, kdy se nám nelíbí, jak se k nám druhý člověk chová musí následovat uvědomění. V dané chvíli se povzneste nad své zbrklé reakce a zkuste vnímat své pocity. Co cítíte? Strach, naštvanost, ublíženost, méněcennost, zklamání, zradu... V tu chvíli už jste zase o krok dál. Pokud dokážete popsat daný pocit, můžete se sami sebe zeptat, zda jste ten pocit už někdy v minulosti zažili. Vzpomenete si, kdy to bylo poprvé? Co se tenkrát odehrálo, když jste se tak cítili? To je to něco, co máte uložené v sobě a vaše mysl díky pocitům vyhodnotí podobnost a pak řídí vaše reakce a chování. 

Nalezení svých emočních vzorců může být těžké. Musíte být v první řadě na 100% sami k sobě upřímní a otevření. Ve většině případů je potřeba tuto techniku provádět právě s pomocí kouče, který Vás povede a díky pokládaným otázkám, které by jste si sami nepoložili si mnohé uvědomíte a mnoho pochopíte. 

Při své práci s klientem se nejvíce soustředím na porozumění. Každý má svou individualitu, která je vždy jedinečná. Sama vím, že najít přítele, který mě jen tak vyslechne a nebude mi radit co mám dělat je skoro nemožné. Jsou to dobří přátele, kteří to s vámi myslí dobře, ale radí vám na základě toho, co by ve vaší situaci dělali oni, jenže oni ve vaší situaci nejsou. 

V životních situacích, kdy jsme bezradní, chceme hned najít řešení a vítáme rady, kterých se nám dostává. Jednáme podle nich, protože je pro nás těžké si s danou situací poradit a sami sobě tím ubližujeme. Jenže, tyto situace se nám čas od času znovu do života vrátí a my se točíme v pomyslném kruhu, namísto abychom šli kupředu.

V našich životních rozhodnutích je velmi důležité, abychom vždy jednali sami za sebe a hlavně až ve chvíli, kdy jsme v naprostém klidu. Bez emocí, bez stresu a bez strachu. Tyto tři emoce nás nejvíce ovládají a odklánějí nás od té naší životní cesty. Při rozhodování zapomínáme na sebe. Na to, co bychom doopravdy chtěli. Neustále na někoho bereme ohledy nebo máme strach a nevěříme si, že můžeme naší situaci změnit, protože se přesvědčujeme, že to nedokážeme. 

Komunikace je tedy ideálním pomocníkem na cestě k naší spokojenosti, individualitě, důvěře beze strachu, odvaze a lásce. 

Nejde o to s kým nebo o čem mluvíme, ale o to jak a co při komunikaci pochopíme. 


S láskou Kamila